Jaké jsou druhy fasádních omítek

Omítky jsou nejčastější povrchovou úpravou na domech. Jejich základní vlastností kromě estetiky je chránit zdivo. Tomu napomáhají další různé příměsi na zlepšení vlastností, jako je vodoodpudivost, tepelná izolace, rychlé odpařování vlhkosti, zajímavá textura, barva atd.

K základním druhům omítek patří vápenné omítky, cementové omítky, vápeno-cementová omítka, štuková vápeno-cementová omítka, tenkovrstvé (makromolekulární) omítky, tepelněizolační omítky, sanační omítky, hydrofobizované omítky, fasádní nátěry.

Vápenné a cementové omítky

Vápenné omítky jsou nejjednodušší a v minulosti byly nejběžněji omítkou. Jako pojivo se používá vápno. Omítku můžeme realizovat jako hrubou, hladkou a stříkané v jedné nebo dvou vrstvách.

Cementové omítky se provádí ve dvou vrstvách. Celková tloušťka by neměla překročit 20 mm. Obsah cementu v omítce zvyšuje její pevnost a odolnost proti opotřebení. Díky své tvrdosti se ale nehodí na fasády budov.

Další druhy omítek

Vápeno-cementová omítka má pojivo z vápna a cementu. Kombinací těchto dvou složek se dosahují optimální vlastnosti obou materiálů - omítka je zpracovatelnější a má vhodnou konzistenci i po vytvrzení. Rozeznáváme tlusté, hladké a štukové omítky.

Štuková vápeno-cementová omítka je vhodná zejména na fasády obytných budov, kde ji realizujeme ve dvou až třech vrstvách. Jaderná omítka může být libovolná (cementová, vápeno-cementová, tepelněizolačních nebo sanační). Na ní se nanáší samotná štuková vrstva v tloušťce 3 až 5 mm. Tu následně upravujeme různými způsoby: stíráním, hlazením, škrábáním, rýhovaním.

Tenkovrstvé (makromolekulární) omítky tvoří konečnou úpravu povrchů fasád o tloušťce 1 až 5 mm. Vhodnými podklady pro ně jsou soudržné vápeno-cementové a cementové omítky a tmely, pórobeton a zejména vhodně upravená plocha pěnového polystyrenu, polyuretanu a cementovláknitých desek (nejlépe mezivrstvy z vhodně zvoleného tmelu a armovací složky).

Tepelněizolační omítky jsou dodávány jako hotové směsi pod různými obchodními jmény. Používáme jejich zlepšení tepelněizolačních vlastností obvodových plášťů budov. Jde o směs hydraulického pojiva, expandovaného perlitu (případně granulovaného polystyrenu) a dalších přísad. Původcem dobrých tepelněizolačních vlastností omítky je právě perlit, který je velmi lehký a vzdušný. Po nanesení na stěnu v tloušťce 3,5 cm může nahradit až 1 cm tloušťky polystyrenu.

Sanační omítky používáme všude tam, kde by se pro problémy s nadměrnou vlhkostí jiné omítky rychle poškodily. Taková místa poznáme podle krystalizace solí na povrchu omítky, degradací nátěrů, omítek a často až podle statického narušení nosné konstrukce. Sanační omítky mají mimořádný přínos při sanaci kulturních památek, oceníme jejich však při jakékoliv rekonstrukci staršího vlhkého objektu.